(please press F11 for better viewing)

Rudolf Hess

16. června 2011 v 3:58 | Karel Merta |  Různé jiné
Johann Heinrich Füssli (1741-1825) - Blázen s šaškovskou čepicí, brýlatým malířem portrétovaný.

Portrétovaný je sice blázen, sedí ale v postoji melancholického génia a s tak pohrdavou převahou vůči očividně neschopnému a nervóznímu malíři, že je to nakonec malíř, kdo je jako hlupák zesměšněn.

V minulém článku jsem popsal amnesii amerického rabína. Proto tentokrát, politicky korektně, pojednám o ztátě paměti nacisty. Pokusím se popsat komické momenty z jinak velmi tragického osudu Rudolfa Hesse. Mám na mysli jeho předstírání ztráty paměti v Norimberském procesu. Teprve s odstupem času si člověk uvědomí jeho originalitu a je s podivem, že tak vděčné téma dodnes nebylo zdramatizováno.
Hess byl začátkem války Hitlerův nástupce. Díky jeho vzdělání, přímému a klidnému vystupování jakož i kontakty s
evropskými politiky byl na rozdíl od svých nacistických kolegů respektován. Začátkem války, v době německých úspěchů, Hess 10. Května 1941 v 6:00 tajně odletěl z Mnichova speciálně upraveným Messerschmitt Bf 110 do Skotska na zámek vévody Hamiltona. Byl to husarský kousek, který fešácký vévoda jistě dovedl ocenit. Sám byl sportovec (boxoval) a letec. Proslavil se prvním přeletem Mt. Everestu. Spolu s členy britského parlamentu byl pozván na Olympiádu do Berlína, kam přiletěl vlastním letadlem. Mimoto měl přímé styky s královskou rodinou. Hessovým cílem bylo pomocí vévodových kontaktů vyjednat mír mezi Anglií a Německem. Když se mu nepodařilo najít letiště zámku, ve 23:09 vyskočil padákem. Poraněného, asi 12km od cíle, ho našel a napřaženými vidlemi zajal místní oráč.

Just after 11 pm on May 10, 1941, 45 year old ploughman David McLean heard an explosion. From the window of his farmhouse, he saw a parachutist floating down into the fields of Floors Farm near Eaglesham, Scotland. Running to the area, he found the crashed and burning Messerschmitt and an injured German officer who identified himself as Hauptmann (Captain) Albert Horn, who told him in English, "I have an important message for the Duke of Hamilton". Using his pitchfork, Mr McLean took the officer prisoner, holding him in the farmhouse, where he was offered tea, but accepted only water from Mr McLean's mother. Both described the officer as a gentleman, even if he was a "Gerry", and noted that he did not sit down (despite his injured leg) until invited.

Zde pak začala tragédie, která pro pozorovatele nabude až Don Quichotských rozměrů, pro Hesse však ponižujícího 46 letého věznění a kruté izolace.


Trosky Hessova Messerschmitt Bf 110


Hess byl uvězněn ve venkovské vile obehnané ostnatým drátem a vybavené odposlouchávacími a nahrávacími zařízeními. Střežilo ho a společnost mu dělalo deset důstojníků (tarnovaných MI5/6 agentů) a sto vojáků. Jeho hlídači sledovali a v raportech popisovali každé jeho hnutí (i kolikrát a kolik každý den vymočil). To po celé čtyři roky věznění až do konce války, kdy byl vydán Norimberskému tribunálu. Dále se pak o něj "starali" psychiatři, Dr. Rees a Dr. Dicks. Ten druhý, byl estonský Němec židovského původu a naturalizovaný v Anglii. Byl vybrán, poněvadž jeho rodná řeč byla němčina a mohl tak rozumět všemu co by Hess k sobě či ve snu mohl promluvit. Je pochopitelné jak se tito dva asi nesnášeli, zrovna tak je pochopitelné že Hess práci svým věznitelům co možná ztěžoval. Na jeho vězení bylo sice rychle namalováno POW, ve skutečnosti byl Hess vězněm ministerského předsedy W. Churchila.

Churchill's instructions were that Hess should be strictly isolated, and that every effort should be taken to get any information out of him that might be useful. During the ensuing thirteen months a psychological battle was waged between intelligence officers using the new Freudian techniques of 'dynamic psychologies' and the man who had been a heartbeat away from Hitler.

Hess se domáhal, aby byl vězněn jako válečný zajatec v zajateckém táboře, zatímco ho váleční psychiatři vydávali za nevyléčitelně dementního. Jako takový by ovšem musel být repatriován do Německa. Přestože ho psychiatři definovali jako "dementního", byli si vědomi jeho vysoké inteligence. Jejím důkazem je, jak virtuózně zvládnul nejen předstírat amnesii, ale i zesměšňovat své trápitele. Jeho show byla tak dokonalá, že psychiatry dokonce upozorňoval, že amnesii předstírá a oni mu nevěřili.
Ve svém pokoji měl třeba na stěně obraz Hitlera a svého syna, tvrdil však, že je nezná. Aby dojem byl dokonalý, požádal svého strážce, aby mu připomínal, kdyby zapomněl jít na záchod. Vyžadovalo to jistě výjimečnou inteligenci předstírat amnesii a současně psát důležité dopisy královské rodině, přijímat švýcarského vyslance, sepisovat s ním závěť a přitom nevzbudit podezření podvodu. Hess tvrdil, že si nepamatuje nic starší než jeden den. Aby mohl komunikovat, si proto vedl deník. Stejně bizarní byly podmínky jeho věznění. Rodinnou korespondenci dostával až s půl ročním zpožděním a nesměl se s nikým stýkat. Na druhé straně měl rádio, poslouchal Berlín a BBC a s přidělenými důstojníky diskutoval průběh války.

On 15 June 1942 the medical records show him listening to the radio, delighted at a Sondermeldung from Berlin announcing the sinking of Allied ships. He conversed "freely and interestingly" with the attendants.

Bylo mu dokonce přiděleno auto (v té době Angličané nesměli ta svá používat), kterým ho vozili po okolí, kde si skicoval krajinu. Projektoval dokonce venkovský dům, který si hodlal po válce ve Skotsku postavit (k tomu dostal i potřebnou literaturu).
Na druhé straně byl držen v nejpřísnější izolaci a jeho korespondence byla cenzurována. Vězení bylo nazýváno "Camp Z" a Hess číslem "7", později "Jonathan". Zprávy o něm, které měli vyslanci tlumočit Stalinovi či Rooseveltovi, byly psány
strojem, ale jeho jméno doplnil ministr zahraničí Eden až osobně perem.

Pro svůj let si nechal ušít šedomodrou důstojnickou uniformu, kterou si při zvláštních příležitostech ve vězení oblékal. Pověstné jsou jeho teplé letecké holínky se zipy až nahoru.

Jedna ze zářných scén jeho hereckého umění byla, když po třech letech nemilé "známosti" s Dr. Henry Dicks (author of the brand-new textbook Analysis Under Hypnotics) tento přijel s úkolem mu vstřiknout drogu pravdy Evipan (údajně používanou i při Stalinových procesech), hypnotizovat ho a zaznamenat vše co promluví. Hessovi byl zákrok nabídnut, jako jediná možnost aby získal zpět svou paměť. Setkání s Hessem se zprvu vyhnul, aby u něj nevzbudil podezření. Když se přesvědčil, že ho nepoznává, nechal se Dicks pacientovi představit jako lékař z Londýna, který mu přijel vrátit paměť. Do deníku si napsal, že ho Hess přivítal s radostí, že si s ním navíc bude moci popovídat německy. Prý si nepamatoval ani své jméno a ani to své ženy a syna. Když Hitlerovu zástupci, příjemně jak jen mohl, německy připomněl kdo je a jeho kariéru, Hess mu o své minulosti začal naslouchat se stále vzrůstajícím zájmem a očividným potěšením. Nedůvěřivě se prý smál při pomyšlení, že byl tak blízký Hitlerovi nebo že by mněl kdy skákat padákem. Dicks, již úplně přesvědčen, že jeho amnesie je skutečná, mu lichotil jak jen mohl, v naději, že ho přesvědčí, aby souhlasil s experimentem. Čas od času, zapsal si psychiatr Dicks, mne pacient požádal o definici pojmů jako "lyžování" či "Shakespeare".
Po slibném úvodu, ale přišla studená sprcha. Hess simuloval žaludeční koliku a když mu byla nabídnuta pilulka, odpověděl, že odmítá všechny formy léků (s výjimkou homeopatických). "A to, přirozeně, včetně injekcí". Nevinně pak dodal: "Byl jsem vždy tak proti lékům?". Dicks však stále doufal, že Hesse přesvědčí, aby s injekcí souhlasil. Když se ho po společném obědě přímo zeptal, odehrál se následující rozhovor (Ellis Jones byl další lékař):

"I should prefer mental training," pleaded Hess, without being more specific.
Ellis Jones persisted: "That would not be effective in your case."
"My present condition," replied Hess, speaking German with a voice rooted some miles behind those inkpot eyes, "is good enough while I am a prisoner. I have had it for some time now. It doesn't really matter whether I can remember what I have done before. So long as I can read, draw and amuse myself somehow to kill time, I am satisfied. I do not suffer unless I am reminded of my disability."
He wearily stroked his forehead, and suppressed the glint of humour in his voice. "When I get back to Germany," he continued (Dicks wrote these words down verbatim too) "perhaps it will pass, or I can find some treatment. Perhaps it is even a merciful dispensation of fate which makes me forget. If I got back my full memory I might suffer more. So I prefer to wait and see" and he burst out in peals of laughter.
He remained in good spirits throughout the day, knowing that he had spiked Dicks's little project and brought him out to Wales for nothing.
Before returning to London, Dr. Dicks called in to say goodbye.
"Oh," said Rudolf Hess blandly. "Leaving? I'm sorry you can't stay."

Později Hess ale na injekci přistoupil. Uvědomil si, že tak lékaře zmate dokonale. Byl si samozřejmě vědom koncentrace asíly vůle, kterou bude potřeba, aby vyšetřovatelům nic neprozradil. V této scéně psychiatrům předstíral stav hypnózy po injekci.

Proud of having defeated the truth drug, the deputy Führer received doctors Dicks, Ellis Jones and Phillips an hour later. "He looked cheerful," recorded Colonel Dicks, without suspecting the real reason why. Ellis Jones bluffed to the prisoner: "We have now been able to satisfy ourselves that your memory is intact. You were able to remember quite a number of things, but there has not been the full restoration of memory sometimes achieved in a single session."Hess thanked them courteously for their efforts, and declared himself reassured by their finding that no irremediable defect existed. "Unfortunately," he said, before settling down for the night, "my mind is just as blank now as before."Dicks reported his conclusion to Brigadier Rees on 10May 1944: "The patient's mental state after Evipan treatment was the same as before this procedure . . . He has maintained his amnesia."

Psychiatři jsou často postaveni před zdánlivě neřešitelné případy. V sedmdesátých letech se v Curychu udála následující příhoda. Na dálnici byl nalezen mladý němý muž, bez dokladů a neschopný jakékoliv komunikace. Nevědělo se odkud je. Byl převezen do curyšské univerzitní nemocnice, kde ho vyšetřil i profesor psychiatrické fakulty. Došel k závěru, že se jedná o jinak normálního muže okolo dvaceti let, jen jeho inteligence ustrnula na úrovni asi 6 měsíčního dítěte. Pacient se stal miláčkem medií a periodicky se o něm psalo. Asi po dvou měsících vrchní sestra nadšeně reportovala, že začíná vyslovovat první artikulovaná slova. Včera se prý naučil "ma ma". Současně se po jeho příbuzných pátralo po celém světě a TV vysílala krátké klipy. Tu přišla zpráva jedné rodiny z Černé hory, že je to jejich Gavril. Gavril byl Gastarbeiter, kterému vypršelo povolení pobytu a tak si tohle vymyslel. Historie však měla komplikovanější rozuzlení a skončila diplomatickým incidentem. Do Gavrila se zamilovala nezletilá dcera z bohaté švýcarské rodiny a hned po provalení podvodu spolu utekli do Jugoslávie. Rodiče dívky žádali její vydání, což Jugoslávci odmítli.

Hessovi však jeho brilantní výstupy moc nepomohly. Nevěděl totiž, že Churchilova vláda záměrně před světem zatajovala části jeho diagnózy, aby tak zabránila jeho repatriaci. Angličané též nepovolili Červenému kříži, aby Hesse vyšetřil.

Frau Hess, perturbed by hints in letters, requested the International Red Cross to find out the true state of his health. This perfectly legal request set the cat among the pigeons at the Foreign Office. Refusal to allow the IRC to visit Hess might hamper the task of its delegates dealing with British prisoners of war in Germany. The request was nevertheless refused. Instead, the War Office sent their most senior physician, Major-General Arnold Stott, to Maindiff Court with Brigadier Rees. Stott found Hess in good health, and stated this in his report (cosigned by Rees).

Červený kříž však odmítl se na tomto podvodu podílet. The Foreign Office therefore decided not to make any communication at all to her.

The "most secret" Brigadier Rees's psychiatric report, evidently under political guidance from the War Office, revealed the schizophrenic trend in the British official argument on Hess: Hess was mentally ill, but not enough to allow his repatriation or to mitigate his putative "crimes" in a future trial. The convolutions would become even more apparent as the war progressed. The Foreign Office had sent to Washington the same mixture of truths and half-truths about Hess as had been shown to Stalin.

Hess v této tragikomedii pokračoval i potom, když byl převezen do Norimberku, kde byl souzen jako válečný zločinec. To přestože do Anglie přiletěl s nabídkou míru a většinu války prožil v temnějším zajetí. Jeho další vystupování však vzbuzuje obdiv nad tím, jak si udržel morální krédo a jak stoicky čelil nepřízni osudu. Nedistancoval se, jako mnozí, od Hitlera a nekompromitoval své obžalované kolegy (přestože některé považoval za zločince a pohrdal jimi). Za své činy bral plnou zodpovědnost a zakázal si svědecké výpovědi v jeho prospěch. Někdo v tom vidí fanatismus. Posuďte sami.

V Norimberku se již lékaři neshodli na tom, jestli Hess předstírá a jeho stav nazývají pseudo-demencí. Celkem to bylo 12 psychiatrů, z toho tři sovětští univerzitní profesoři. Ukázkou budiž americký psychiatr, Dr Millet, který ještě před ustanovením tribunálu napsal jménem skupiny US psychiatrů jeho budoucímu předsedovi Justice Jacksonovi tajný dopis, aby odsouzené nacisty nestříleli do hlavy, ale do prsou. Chtěli prý studovat jejich zločinné mozky, stejně jako v moskevském institutu až do perestrojky studovali desítky tisíc lamin mozku Iljiče Lenina (zde naopak chtěli objevit tajemství jeho geniality). Jak mohl někdo žádat mozek obžalovaného ještě před jeho soudem?
Američan, Colonel John H. Amen, vyšetřuje Hesse (který si na to vzal své teplé letecké holínky):

Jak se jmenujete? - "Rudolf Hess."
Jaká byla vaše poslední oficiální funkce? - "to se nachází v období, na které si již nemohu vzpomenout .."
Vzpomínáte si, že jste byl v Německu? - "No to je myslím samozřejmé, říkají mi to tu opakovaně. Nevím ale kde."
Jak tedy víte, že jste z něčeho obžalován? - "O tomto procesu se mluví bez přestání. Třeba jen včera se mi o něm
zmiňovali. Pak jsem byl přiveden sem a řekli mi, že se jedná o Norimberský proces. Taková velká událost na mne samozřejmě udělala dojem a vzpomínám si na ni. Myslím na ni dnem a nocí. "
Nevíte tedy, proč jste zde? - "Nemám nejmenší tušení, jen vím, že je to politický proces. Možná, že mi řekli, z čeho jsem
obviněn, již jsem to však asi zapomněl".
Amen mu podal knihu Říšských zákonů s jeho podpisem a zeptal se ho, jestli to již viděl. - "Tohle je můj podpis!" zvolal,
ukazuje na něj.
Můžete přečíst tuto pasáž? - "To je výborné", poznamenal Hess, když text prostudoval. "O tom není pochyb". Nepamatoval si však, že by to kdy napsal. "Moje jméno ale pod tím je, o tom nepochybuji".
Nepamatujete si, že jste měl co do činění se zavedením různých zákonů v Německu? - "Ani ponětí". Podle toho, ukazujíc na knihu "jsem ale musel, uh jak bych to řekl, mít velmi prominentní postavení".
Pamatujete si na Fuehrera? - "Ano, pořád. V Anglii jsem měl jeho portrét na stěně. Nepamatuji si však, že bych byl členem jeho kabinetu, nebo ho kdy potkal. Hitler byla osobnost, která zastiňovala kohokoliv - to měl každý Němec v mysli."
Proč nemáte rád židy? - "Kdybych Vám to měl vysvětlovat, tak by mi zase chyběla paměť. Vím jen, že je to hluboko ve mně."
Měl jste rodinu? - "Ano". (Separací od rodiny Hess ve vězení velmi trpěl.)
Jak to že si na to pamatujete? - "Měl jsem fotografii mé ženy a synka hned vedle Führera".
Pamatujete si na 'Heil Hitler'? - "To musel být nějaký pozdrav."
Kdy jste naposledy viděl vaši ženu? - "Bylo by logické si představit, že předtím než jsem odjel."
Viděl jste někdy letadlo? - "Samozřejmě, pořád létaly nad domem ve Skotsku. Tedy tam, odkud jsem přijel".
Jste také válečný zločinec? - "Pochopitelně - jinak bych musel být vrahem, abych měl na rukou želízka".
Co je to válečný zločinec? - "To bych se rád zeptal já Vás."

Pak byl předveden Göring, který se měl též pokusit "navrátit" mu paměť:
"Nepamatuješ si na ten říšský sněm, kde Hitler prohlásil, že kdyby se mi něco přihodilo, jsi ty mým následníkem, a jak
jsme o tom pak dlouho diskutovali?" - "To je strašné" povzdychl si Hess "Kdyby mne lékaři neujišťovali, že se mi jednou
paměť vrátí, tak bych se snad zbláznil".

Ty ironie jsou dokonalé, skoro jako by to napsal Oscar Wilde.

V Norimberku žalobci Hesse několikrát nečekaně konfrontovali s jeho blízkými, aby jeho amnesii testovali. Jedním z nich
byl profesor Haushofer, politolog a jeho mentor, přítel, kterého si nejvíce vážil (organizoval pro Hesse kontakty s
anglickou královskou rodinou). Bylo mu již k osmdesátce a jen o vlásek právě uniknul Norimberskému soudu (výslechy ho
stály dva infarkty):
"Mein Gott" zvolal, když viděl vyhublého Hesse (vítězové dovolili těmto válečným vězňům, aby je ponížili a desorientovali, se oholit a umýt jen jednou za čtyři dny. Též jim nedovolili pohyb či cvičení, mohli jen stát anebo sedět na kavalci).

"Do you know this man?" Colonel Amen challenged the prisoner.
"Pardon me," said Hess, looking unwaveringly at the professor, "but I really don't know who you are!"
"Rudolf don't you know me anymore? . . . I am Haushofer!"
"Are we on first-name terms?"
"We have called each other by our first names for twenty years," wailed the professor. He added, "I saw your wife and
your child, and they are well." He grasped his friend's left hand to shake it (the prisoner's right wrist being manacled
to the escort).
"May I shake your hand?" the old man said, affectionately. "Your boy is wonderful. He is seven years old now. I have seen him."
For Hess, the pain of this confrontation, of this disavowal of his closest friend, the news about Ilse and Wolf Rüdiger
and the burning desire to learn more must have been overwhelming, but he acted his chosen role with ice-cold precision to the end.
"In order to calm down an old friend," he said, selecting his words with exquisite care behind expressionless eyes, "I
can only assure you that the doctors tell me that my memory will all come back to me . . . and then I shall recognize an
old friend again. I am terribly sorry."
Tears filled the aged professor's eyes. "Your son is very well," he whispered. "I saw him. He is a fine boy, and I said goodbye to him under the oak, the one that bears your name, the one you chose at Hartschimmelhof where you were so many times. Don't you remember  the view of the Zugspitze mountain, the branches of the tree that hung so low? Don't you remember Heimbach, where you lived for so long?"
Hess was shaking his head.
"I am sure it will all come back," said Haushofer. "We have been friends for twenty-two years now: you were at our university studying to become a doctor."

Nemohu popsat vše, ale tak, jak situace popisuje David Irwing, je jako číst Shakespeara.

Psychiatr Kelly se ptá Hesse, proč ho nezajímá si přečíst obžalobu: "Proč bych to dělal, stejně bych to hned zapomněl. Snad se na to podívám krátce před soudem."


Ale ani v soudní síni o žalobu neprojevil zájem. Zatím co si všichni nasadili sluchátka a pozorně sledovali její překlad, Hess se pohroužil do četby bavorského vesnického románu "Lojzík" (Der Loisl by Hans Fitz) , kterou si vzal sebou do lavice obžalovaných. Nevšímal si hřímání nepřátelských hlasů žalobců a od knihy zdvihl oči až při polední přestávce.

"Hess," dictated the chief American prosecutor later, "was ostentatious in reading frivolous books during the trial. He
would sit, read, and not listen to the testimony."
Hess s "frivolní" knihou na klíně.

Mezi obžalované byl nasazen německy mluvící kapitán Dr. Gilbert, elegantní sympatický mladík, jako "špión". Měl zaznamenat, cokoliv si mezi sebou řeknou. K Hessovi si poznamenal následující rozhovor. Když třetí den Hess již dočetl knihu o Lojzovi, vzal si sebou knihu vlámského autora Mládí. Gilbertovi se svěřil, že je příšerně nudná, přece jen však méně než soudní přelíčení.

Gilbert: "Ten proces je pro Vás přece otázkou života a smrti".
Hess: "To je pravda. Je ale úplně jedno jestli ho budu sledovat anebo ne".
Gilbert byl dojat chladně racionální odpovědí a opakoval: "Tento proces je o životě a smrti!"
Hess: "Já ale můj život nepovažuji za tak důležitý".
Gilbert: "Většina lidí ho ale považuje".
Hess: "Já se ale liším od ´většiny´ lidí".

27. listopadu tribunál došel k závěru, že Hess je nesvéprávný, resp. neschopný se hájit a nebude tedy souzen. Na to Hess reagoval, že nechce být oddělen od svých kolegů: " Chci být souzen spolu s nimi, chci sdílet jejich osud". Prohlásil, že jeho paměť je bezvadná a že amnesii jen předstíral.

"Mr President"( Lord Justice Lawrence), he said, "I should like to say this: "In order that I may be allowed to continue to attend the trial and receive judgement alongside my colleagues as is my wish, and in order not to be declared unfit to plead, I submit the following declaration to the court a declaration which I had not intended to make until a later point in the proceedings: From this time on my memory is again at the disposal of the outside world. The reasons why I simulated amnesia are of a tactical nature. … I emphasize that I assume full responsibility for everything that I have done, everything I have signed, and everything that I have co-signed. My deep-seated conviction that the tribunal has no competency is not affected by the above statement."

Hess si pak mohl vychutnat, díky IBM multilingual simultaneous circuit, opožděnou reakci soudců.
Jako důkaz své mentální integrity o přestávce admirálu Dönitzovi od srdce připomněl ty nejmenší detaily, jak se v 1939 setkali ve Wilhelmshaven. Göring se plácal do stehen bobaven, jak si Hess ze všech vystřelil, včetně tribunálu a jeho renomovaného týmu psychiatrů.

Jeho proces začal 7. Února 1946. Poněvadž válku prožil v anglickém zajetí a nemohl tak být obviněn ze zločinů proti lidskosti, byl obžalován z plánování agrese vůči Rakousku, Československu, Polsku a zničení Varšavského ghetta (2 roky po jeho uvěznění?). Hessův obhájce Seidel, navzdory vzteklým protestům ruského soudce a ruského žalobce, předložil do té doby neznámý a Rusy podepsaný tajný protokol k jejich ostudnému paktu Molotov-Ribbentrop. Byl podepsán devět dní před začátkem WW2 a obsahoval budoucí linie rozdělující Polsko a pět východoevropských zemí mezi nacistické Německo a Sovětský svaz. Je tedy více než ironií, když to byl právě ruský soudce (představitel společníka obžalovaného), kdo přečetl Hessův rozsudek na doživotí za "podporu Hitlerových agresivních plánů". Pro dokreslení, ruský soudce žádal pro Hesse trest smrti.

Příštích 41 let Rudolf Hess strávil ve věznici Spandau. Po propuštění jeho posledních kolegů v 1961 zde zůstal jako jediný vězen (ve věznici pro 600 odsouzenců!) až do své smrti v 1987. V 1970 byly jeho podmínky z humanitárních důvodů "zmírněny" tak, že mohl jednou měsíčně přijmout návštěvu jednoho jediného člena rodiny po dobu jedné hodiny. Nebyl mu s nimi dovolen fyzický kontakt, ani podání ruky. Bylo mu zakázáno hovořit a psát o událostech období 1933 - 1945. Podobná byla censura korespondence (1 dopis s 1200 slovy týdně) a novin, které směl číst. Než dostal nový poznámkový blok, musel ten starý spálit. Později sice dostal TV, nesměl se ale dívat na zprávy. Když jednou, již stařec, objal svého syna, Angličané podali oficiální stížnost.
Všechny návrhy (R. Nixona mezi jinými) a žádosti o propuštění Hesse byly z anglické strany zamítnuty (Angličané zase
dávají vinu Rusům). M. Gorbatchev řekl Margaret Thatcher, že odhalí britskou hypokrycii odvoláním sovětských strážců. V
únoru 1987 před německými novináři prohlásil, že Hess bude 26. Dubna na jeho 93 narozeniny propuštěn. Hess však byl
nadále vězněn a v srpnu 1987 nalezen mrtev. Údajně se měl oběsit na elektrické šňůře. Abadallah Melaouhi , Hessův
pečovatel posledních pěti let jeho života, však tuto teorii popírá. 2007 vydal knihu I looked into the murderer's eyes,
kde vylučuje, že by se mohl Hess bez cizí pomoci oběsit. Též popisuje, jak vypadala místnost po údajné sebevraždě, jakož
že i šňůra, kterou se měl oběsit, se stále nacházela v zástrčce. Několik hodin poté začali Angličané s demolicí staletého vězení, které bylo za 48 hodin srovnáno se zemí.
Způsob jak byl Hess vězněn, okolnosti jeho smrti a nepřístupnost britských archivů (až do roku 2017) přispěly k mnoha konspiračním teoriím ohledně jeho skotské mise (kompromitující Brity a královskou rodinu).

Epilog
Celých těch 46 let Hess ve vězení pečoval o svou slavnou leteckou uniformu, ve které seskočil padákem (poprvé v životě) nad Skotskem. Měl ji pověšenu na háku ve své cele. Britská vojenská vláda v Německu měla příkaz ji a jiné jeho osobní věci hned po jeho smrti zničit. Několik týdnů před jeho smrtí byla ukradena. Později ji dva britští vojáci nabízeli na
berlínském bleším trhu. Přivolaná policie ji pak, přes britské protesty, předala rodině Rudolfa Hesse.


Links

http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/GERhess.htm
David Irwing - Hess the Missing Years
Wolf Rüdiger Hess - The Life and Death of My Father
Wikipedia - Přestože informace Wikipedie se celkem shodují s knihou Davida Irvinga, není zde vůbec zmíněna. Do té doby než Irwing nevalně proslul jako "popírač holocaustu" byly jeho historické knihy velmi uznávány. V každém případě jsou čtivé a plné zajímavých historických (archivních) detailů.
Karl Haushofer a tragický osud jeho rodiny
TOPlist
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vazeny Otto | 21. června 2011 v 21:18 | Reagovat

Proc byl ve Spandau az nakonec?

2 Otto | 21. června 2011 v 21:51 | Reagovat

Jak myslíte nakonec? Ti co byli v Norimberku odsouzeni do vězení byli vězněni ve Spandau.Hess tam, po propuštění ostatních, byl vězněn 20 let sám - něco jako na samotce.

3 Vazeny Otto | 21. června 2011 v 22:12 | Reagovat

[2]:To myslim. Daleko vetsi zlocinci byli casem propusteni ale Hess tam musel zustat. Proc?

4 Otto | 21. června 2011 v 22:26 | Reagovat

No to je právě důvod spekulací. Zdá se, že královská rodina, lord Hamilton a jiní měli s Hessem kontakt. Ten zprostředkoval prof. Haushofer. Churchil byl odpůrcem těchto lidí. Byla dohodnuta schůzka, Hamiltona v Portugalsku, ke které z technických důvodů nedošlo. Podívejte se na ty linky pod článkem.
Knihy Irwinga jsou plné detailů a zajímavostí, nepůsobí vůbec zavile. Dají se zdarma stáhnout na jeho webu.
Včera jsem četl obsáhlý Bericht, který v 1943 udělali v Katynu. Bylo tam pozváno 10 profesorů patologů (jeden Švýcar). Ale Angličané odmítli účast, zrovna tak jako nepodpořili polskou žádost o vyšetření červeným křížem. Měli strach z Rusů. Podobně jako Stalin Churchilovi nevěřil jeho story s Hessem.

5 Otto | 21. června 2011 v 22:28 | Reagovat

http://nsl-archiv.com/Buecher/Bis-1945/Auswaertiges%20Amt%20-%20Amtliches%20Material%20zum%20Massenmord%20von%20Katyn%20(1943,%20343%20S.,%20Text).pdf

6 Vazeny Otto | 21. června 2011 v 22:59 | Reagovat

[4]:Neni jeste spojka s vevodou Windsorskym? Pred valkou se s Hessem setkal. Za valky Edward udajne prozradil vojenska tajemstvi nemcum.

7 Otto | 22. června 2011 v 4:52 | Reagovat

No je. Vévoda Windsorský, též Král Edward VIII, přijal se svou manželkou pozvání u Hitlera (možná, že to bylo až když abdikoval).
Angličané měli Hessovo letadlo na radaru, identifikovali ho jako Messerschmidt a přesto ho nesestřelili (měli to i potvrdit naši piloti jejichž by to bylo úkolem). Podobně se Hess na let připravoval přes půl roku, musel ho několikrát z jiných důvodů odložit. Na letadle pravidelně trénoval a žádal stále nové a nové úpravy (radio-navigace/komunikace, jen jeden kyslíkový přístroj namísto 2, přídavné nádrže etc.), přitom měl oficielně od Hitlera zakázáno létat. Nakonec přeletěl celé Německo "nepozorován". Když jeho adjutant předával Hitlerovi Hessův dopis, tak H prý vůbec nebyl překvapený (přestože jinde na jiné tak působil). Hess tam psal, pokud se mise nezdaří, ať ho prohlásí za duševně nemocného - což se pak taky H udělal. Jeho let měl být Hitlerovým tajným snem. Je mnoho událostí, kde protagonisté říkali jedno a dělali opak. Ve stejnou dobu tam přistál generál Sikorski a neuvádí se proč. Později, v souvislosti s Katynem, jsou též hypotézy, že byl Sikorski odstraněn (snad Rusy, kterým tomu Angličané moc nebránili). O tom je zase jiná Irwingova kniha. Já toho o WW2 moc nevím, ani nehledám. Přesto mne to čtení zajímalo, neb spoustou zajímavých detailů jsem si udělal jiný obrázek té doby, než jak se jinak všude podává. Spousta událostí a faktů se prostě opomíjí, přestože jsou na bíledni. Proč se o Katynu mluví teprve teď a ne třeba již před 40 nebo 60 lety? To podstatné se vědělo ještě před skončením války (viz ten Bericht z 1943 - přístup k němu měl a četl ho celý svět a reakce Rusů ho jen potvrzovaly), nic nového se k tomu nepřidalo. Tedy jen to, že teď Rusové potvrdili, že to tak bylo.

p.s.
Díky za mail na Tůmu.
Zapomněl jsem napsat, že ten Bericht byl německý, je neuvěřitelně detailní, co se chemie týče a všeho. Je tam fotografie zámečku, NKVD zotavovny (Dovolená s Andělem), jen 300m od masových hrobů. Podívej se na něj.

8 Vazeny Otto | 22. června 2011 v 8:49 | Reagovat

[7]:Ohledne generala Sikorskeho existuje hypoteza ze byl zabit pri letu s ceskym pilotem Prchalem (zajimavy je jeho pozdejsi utek z komunistickeho Ceskoslovenska) nedaleko Gibraltaru. Rolf Hochhuth o tom dokonce napsal divadelni hru. Prchal Hochhutha zaloval a pri vyhral.

9 Otto | 22. června 2011 v 13:03 | Reagovat

Ztratil se tvůj komentář ohledně Sikorského.
Tedy odpověď:
No právě, 16 vteřin po startu spadli do moře. Prý bylo někým poškozeno ovládání letadla.

At about the same time as Sikorski's plane had been left unguarded at the Gibraltar airfield, a Soviet plane had been parked next to it. It carried Soviet ambassador Maisky[1]: and a retinue of a dozen or so unidentified officers and soldiers. It had been bound for the Soviet Union, with a stop at a rarely used African airfield instead of the nearby, commonly used airport at Castel Benito, near Tripoli. Eyewitnesses reported that at Gibraltar the Soviets had stayed at the same place as Sikorski, the Governor's palace; Maisky, however, in a 1966 interview said that he clearly remembered having stayed at the Gibraltar Fortress and not having been aware of Sikorski's presence on the Rock.

"Security at Gibraltar was casual, and a number of opportunities for sabotage arose while the aircraft was there." Although Sir Robin doubted that sabotage had taken place, or that the pilot had crashed the aircraft deliberately, he went on to add: "The possibility of Sikorski's murder by the British is excluded from this paper. The possibility of his murder by persons unknown cannot be so excluded." The inquiry's finding about the jammed airplane controls, he wrote, seemed plausible. "But it still leaves open the question of what—or who—jammed them. No one has ever provided a satisfactory answer." It is worth noting that the head of the British Secret Intelligence Service's counterintelligence for the Iberian Peninsula from 1941 to 1944 was Kim Philby, the Soviet double agent who would defect in 1963 and later claim to have been a double agent since the 1940s. Before 1941, Philby had served as an instructor with the Special Operations Executive, an organization specializing in sabotage and diversion behind enemy lines.

10 Vazeny Otto | 22. června 2011 v 19:45 | Reagovat

Vis co znamena "Spandau Ballet"? Ne tu skupinu, nybrz udajne druh sebevrazdy ve veznici Spandau.

11 Otto | 22. června 2011 v 19:58 | Reagovat

[10]: Ne, nikdy jsem to neslyšel.

12 Vazeny Otto | 22. června 2011 v 22:01 | Reagovat

[11]: Asi to je blbost:

Tohle pisou nemci:

Sie änderten 1979 den Namen nach einer Berlin-Reise in Spandau Ballet. Der Journalist Robert Elms, der mit der Band befreundet war und für das britische Modemagazin The Face schrieb, sah diesen Namen an der Wand einer Toilette in einem Berliner Nachtklub im Zusammenhang mit dem Alliiertenmilitärgefängnis in Berlin-Spandau.

A tohle britove:

The band was called 'The Makers' in the early years, but profess to having changed their name after a friend of the band, journalist and DJ Robert Elms, saw the name scrawled on the wall of a nightclub lavatory during a visit to Berlin[1]: along the lines of "Rudolf Hess, all alone, dancing the Spandau Ballet" (Rudolf Hess was the sole inmate at Germany's Spandau Prison). (It has also been said that the name Spandau Ballet came from a nickname for a popular form of suicide at Spandau Prison;[citation needed] specifically, hanging oneself, but most probably it came from an expression used among US soldiers in World War II to describe the "dance" that was performed by anyone struck by the high rate of fire produced by the German MG 42 machine gun,[citation needed] called the Spandau after the Berlin suburb where it was made.)

Byval by to hezky konspiracni link, protoze se Hess udajne povesil az 1987.

13 Otto | 23. června 2011 v 0:51 | Reagovat

Ne tak úplně. Já ten výraz a ani skupinu neznal. Když jsem to dal do Google tak mi Urban Dictionary našel asi 6 výrazů (bez slova ballet) na to,  jak prý oběšenci "tančí" (kopou nohama) když visí s nezlomeným vazem. Teď to ale nemohu najít, jen tohle: http://www.urbandictionary.com/define.php?term=spandau+ballet

14 Otto | 23. června 2011 v 0:55 | Reagovat

Tedy bez slova ballet a bez slova Spandau, asi se jedná o starý termín obohacený nedávno o další variantu.

15 Otto | 23. června 2011 v 1:10 | Reagovat

To je strašný to hledat, našel jsem jen jeden výraz: http://www.urbandictionary.com/define.php?term=Hangmans%20jig&defid=5634521

16 Otto | 23. června 2011 v 2:44 | Reagovat

Je to sice trochu plkavě podané, ale doplňující: http://www.rozhlas.cz/iradio/archiv/?p_gt=1&p_pattern=edward&p_po=1913 tak od půlky.

17 Otto | 25. června 2011 v 1:49 | Reagovat

Me-110 měl několik modelů. Ten Hessův byl obzvláště rychlý. Na stránce 112 Irwing píše: The obsolescent Defiant would not have stood much chance of “intercepting” a 500 mph Messerschmitt anyway. ....  There were much faster planes, Hurricanes, at Turnhouse. The next day, reported the Duke, he “jumped into a Hurricane, the fastest aircraft available, and flew to Northolt.” Zdá se, že Angličané něco tak rychlého neměli? Nevím jestli tu knihu čteš, mohu ti ji poslat ve formátu e-book pro čtení na mobilu.

18 Vazeny Otto | 26. června 2011 v 21:38 | Reagovat

[17]:Diky, studuji odkazy.

19 OM | 4. dubna 2012 v 12:04 | Reagovat

Velmi obsáhlý a poučný článek. Děkuji.

20 Nabisco | Web | 18. června 2015 v 19:14 | Reagovat

kalkulačka půjček na auto :-|

21 Smithc904 | E-mail | Web | 15. října 2017 v 22:55 | Reagovat

I really enjoy the blog post. Great. bcddddekdkecakae

22 Pharmg51 | E-mail | Web | 16. října 2017 v 12:53 | Reagovat

Hello!<a href="http://via3indian.com/#1.html">viagra india generic</a>

23 Pharmc252 | E-mail | Web | 16. října 2017 v 12:54 | Reagovat

Hello! viagra india generic http://via3indian.com/#4.html

24 Smithf968 | E-mail | Web | 5. prosince 2017 v 4:19 | Reagovat

griseofulvin psoriasis eedcadcddfdcfbbc

25 Smithg512 | E-mail | Web | 9. prosince 2017 v 11:11 | Reagovat

I do trust all of the ideas you've presented in your post. They're very convincing and can certainly work. Nonetheless, the posts are very short for beginners. May just you please lengthen them a bit from next time? Thanks for the post. cdkdadcgdkcfddak

26 Smithk447 | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 4:22 | Reagovat

Thanks again for the blog post.Thanks Again. Cool. ccdbdedbeacgabck

27 Smithf584 | E-mail | Web | 4. února 2018 v 18:56 | Reagovat

If you are going for best contents like myself, just pay a quick visit this web page everyday since it offers feature contents, thanks cgcddbadbcbdacda

28 Smithe796 | E-mail | Web | 1. března 2018 v 1:19 | Reagovat

Wonderful beat ! I wish to apprentice while you amend your web site, how can i subscribe for a blog site? The account aided me a acceptable deal. I had been tiny bit acquainted of this your broadcast offered bright clear idea efbdbagbgkggegbc

29 Smithe158 | E-mail | Web | 29. března 2018 v 1:38 | Reagovat

Hi Dear, are you in fact visiting this website daily, if so then you will definitely take fastidious knowledge. cfddddfakegeebfg

30 Smithd248 | E-mail | Web | 5. května 2018 v 1:16 | Reagovat

I really enjoy the article post. Cool. dbecgefbckgegdaa

31 Smithe948 | E-mail | Web | 12. května 2018 v 17:16 | Reagovat

Good blog! I really love how it is easy on my eyes and the data are well written. I am wondering how I could be notified whenever a new post has been made. I have subscribed to your feed which must do the trick! Have a nice day! dkdcdcdefbfcdcdd

32 Smithe784 | E-mail | Web | 12. května 2018 v 17:19 | Reagovat

We're a group of volunteers and opening a brand new scheme in our community. Your site offered us with useful information to paintings on. You've performed a formidable job and our entire group can be thankful to you. bbdaefdedkcdbdfd

33 Smithf294 | E-mail | Web | 21. května 2018 v 1:18 | Reagovat

I am so grateful for your blog article.Really thank you! Fantastic. dekeddkfdekefeed

34 Smithe77 | E-mail | Web | 12. června 2018 v 18:48 | Reagovat

Somebody necessarily lend a hand to make significantly posts I might state. This is the very first time I frequented your website page and thus far? I surprised with the analysis you made to make this actual publish incredible. Magnificent job! deefafedkefdeebk

35 Smithb843 | E-mail | Web | 4. července 2018 v 19:08 | Reagovat

That alone wwas an egregious oversight on thheir own part, since fecddgkdbcdbgked

36 Smitha195 | E-mail | Web | 29. července 2018 v 9:52 | Reagovat

I would definitely not recommend these as ways to break the ice however. eebkdbddaeffgbdf

37 Smithd953 | E-mail | Web | 20. srpna 2018 v 21:10 | Reagovat

This web site really has all the information and facts I wanted about this subject and didn't know who to ask. kdeadbafbaffdagb

38 Smithk817 | E-mail | Web | 12. září 2018 v 19:32 | Reagovat

Hello to all, the contents existing at this site are in fact remarkable for people knowledge, well, keep up the nice work fellows. eaffecaeeefbfeee

39 Smithd520 | E-mail | Web | 4. října 2018 v 13:04 | Reagovat

Hi. Only wanted to ask a quick issue. Now i am efbdcegkbaedakde

40 Payday Loans | E-mail | Web | Středa v 1:29 | Reagovat

poor credit loans <a href="https://creditloansguaranteedapproval.com">bad credit loans</a> payday loans reviews <a href=https://creditloansguaranteedapproval.com>bad credit loans reviews</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama